Proč Ukrajinci odmítají bojovat za Zelenského?

 

Být vlastencem a chtít mír, se v rukách primitivismu stalo něčím absolutně zvráceným.

White Kuli

Pročeská

Snažím se to pochopit. Agresor napadne zemi a statisíce až miliony bojeschopných mužů prchne. Neumím a nechci si představovat, že by se něco takového stalo České republice. Miluji svou zemi a i přes nezpochybnitelné problémy, které naše krajina má, v případě vojenského konfliktu zaujmu místo zdravotnice kdekoliv, kam mě pošlou a budu pomáhat ošetřovat raněné, kteří se za naši vlast postavili ve zbroji i bez ní. Jsem patriot v pravém slova smyslu. Pročeská. Ne proruská, ani proukrajinská, ale pročeská. To, co se aktuálně děje v Rusku a na Ukrajině je tragédie, kterou nijak neovlivním a rozhodně nepojedu řešit. Proč také bojovat za někoho/něco, za co nestojí bojovat ani většině tamních domorodců?

Pociťuji lítost nad těmi, kteří na frontových liniích zůstali a nepřetržitě se snaží bránit svou vlast, i když se jim chvost rozutekl. Respektuji a vážím si těchto statečných, ukrajinských vlastenců.

"Za Zelenského bojovat nebudu!"

K věci. Co mě na celé situaci extrémně zaráží? Měla jsem možnost osobně mluvit s několika Ukrajinci a ani jeden se za Zelenského nepostavil. Doslova mi jich několik řeklo, že za Zelenského bojovat nebudou a že se nediví, že ani tolik jiných. Co je s ním tak špatně, že to převáží vztah k zemi? A kdo tedy za ně má bojovat, když ne sami Ukrajinci? Je a bylo vůbec cestou, bojovat? Na jednu stranu mi to vysvětluje, proč je v Evropě tolik ukrajinských uprchlíků v branném věku, ale na druhou stále nevím proč. Když jsem se zeptala, jestli v tom hraje nějakou roli korupce, tak v podstatě neodpověděli. Je možné, že pro Zelenského není ukrajinský lid prioritou. Což by vysvětlovalo jednak množství dezertérů a jednak sabotování snah o ukončení konfliktu, ale také je dost možné, že se pletu. Toto je úvaha, ne report.

PTSD vojáků je hrozba na všech frontách

Co mě dále nutí k zamyšlení je fakt, se kterým se budeme muset vypořádat, až bude po všem. Na obou stranách zůstane množství vojáků s PTSD. Myslíte, že se na Ukrajinu bude chtít někdo z dezertérů vracet, když tam na ně budou čekat tito muži? Muži a ženy, kteří v boji za vlast přišli o vše, když ostatní ve zbytku Evropy velebili své domy, posílali děti do škol, bavili se a zvykli si na náš štědrý sociální systém tak, že by se na Ukrajinu nevrátili, ani kdyby tam na ně revenge nečekala? Máme před sebou statisíce pacientů se závislostmi všeho druhu, kteří budou potřebovat pomoc a otázkou zůstává, do jaké míry bude u nich léčba efektivní a jestli se ji podaří zorganizovat tak, aby ji potřební vojáci vůbec absolvovali. Vojna není kojná a to, co těm vojákům zůstane ve vzpomínkách, si nechce nikdo ani představovat.

České země na prvním místě

Vídám v diskuzích termíny „dezolát“ a „chcimír“. Každý, v mých očích normální člověk, nechce válku. Dostali jsme se ale tak daleko, že chtít mír veřejně, hned znamená podporovat Rusko. Je mi upřímně jedno, co s Ruskem bude. Škatulkování typu „Když nejsi tohle, tak jsi určitě tohle.“ asi patří k české mentalitě. Pro mě jsou absolutní prioritou České země a vnímám tak celou situaci v tom kontextu.

Stali se Ukrajinci parazity naší společnosti?

Pomáhání má své místo kdekoliv, ale také musí mít své hranice, protože se snadno může stát, že vás potřební vysají z energie tak, že sami zahynete. Základ je, takového parazita co nejdříve IDENTIFIKOVAT. Velmi úzce tato problematika souvisí s naivitou, ochotou a dobrým srdcem. Nezapomínejte, s kým jednáte a jaké jsou jeho zájmy. Jste to Vy? Velmi málokdy.

Zakládají rodiny, usazují se

Všimli jste si, kolik ve svém okolí máme mladých, ukrajinských rodin? Oni velmi dobře pochopili, v čem spočívá zachování národní identity. Pokud by jejich motivace rodit v takovém množství děti, souvisela s návratem na Ukrajinu a jejím budování po válečném konfliktu, podpořila bych ji, ale bude tomu skutečně tak? První hodina občanské nauky kdekoliv - „Rodina je základ státu.“ Jen, aby to v České republice, byly také ty české.